Impregnace obuvi

Uzavíratelnou skleničku naplníte asi do polovic technickým benzínem a postupně v něm začnete rozpouštět zlomky vosku.

Postup je jednoduchý, vhodíte do skleničky kousky vosku, zavřete a protřepáváte jak v šejkru. Proces probíhá poměrně rychle. Po rozpuštění první dávky zkontrolujete konzistenci roztoku.

Vše bude pravděpodobně třeba zopakovat, až se dopracujete k tekutině sirupovité konzistence. Pokud se vám povede vyrobit něco o hustotě želé (jako se to povedlo mně při focení pro tento článek), tak roztok zředíte přilitím benzínu.

Kůži je potřeba doplnit i o přírodní tuky a k tomuto účelu je jeden z nejlepších lanolín vyráběný extrakcí z ovčí vlny. Nevím nakolik je k dostání v nějaké čisté formě ale pro nás dostačuje jeho obsah v léty prověřené Induloně.

Zde ovšem musíte zkorigovat množství přidaného lanolínu podle obuvi, kterou budete ošetřovat. Lanolín sice výborně impregnuje, ale změkčuje až příliš!!! Chystáte-li se na boty s tenkou nubukovou kůži, přidáte pouze cca 2 cm dlouhý proužek vymáčknutý z tuby.

Pokud ale budete ošetřovat těžkou obuv typu „kanad“ nebo obuv, která vám již ztvrdla, můžete klidně přitlačit.

Nyní máte k dispozici impregnaci o konzistenci velmi řídkého pudinku nestékající ze štětce, kterým ji budete nanášet na obuv.

Než začnete s aplikací přípravku, musíte obuv připravit. Vytáhnete šněrovadla a tvrdším kartáčem zbavíte povrch kůže nejhorších nečistot.

Nezapomeňte ani na vyčištění vzorku podrážek. Zbytků nečistot se zbavíte za pomoci vlhkého hadru.

Boty jsou nyní připraveny a po případném dosušení po čištění můžete začít nanášet impregnaci.

Nejprve svou pozornost věnujte švům, spojení podrážky se svrškem a prostoru okolo jazyka boty. Posléze již rovnoměrně natřete celou koženou část boty. Podrážky nenatíráte.

Po zaschnutí nátěru je potřeba vosk zapravit pomocí tepla do hlubších vrstev kůže. Na pomoc si vezměte elektrickou opalovací pistoli zapnutou na nejnižší výkon a z dostatečné vzdálenost opatrně botu prohříváte. Na fotografii vpravo vidíte, že lze použít i fén na vlasy, ale trvá to déle. Vosk se začne teplem rozpouštět, bota se začne lesknout a vosk při dalším nahřívání začne vsákat do kůže.

Ještě jednou opakuji, že boty ohříváte ale neopékáte!!!

Na levé fotografii vidíte matná místa, zde se již vosk zapravil do hloubky. Je-li již na většině povrchu kůže vosk vsáklý, můžete s prohříváním končit. Pokud se jedná o průběžnou údržbu, můžete s nanášením vosku skončit, jestli se chystáte na nějakou hodně náročnou tůru, nebo ji máte za sebou, je potřeba proces nanášení a prohřívání ještě jednou až dvakrát zopakovat.

Protože včelí vosk na vzduchu poměrně rychle oxiduje a na omak zůstává stále lehce „lepkavý“, je dobré ho překrýt nějakým standardním krémem na boty. Nejedná se o lepkavost v plném slova smyslu, pouze při dotyku vzbuzuje tento pocit. Podle mých zkušeností je lepší použít krém v tubě obsahující silikon než klasické vojenské leštidlo. Kupodivu silikonové krémy z tuby i na vosku dobře zatuhnou a jdou výborně vyleštit, vojenské leštidlo již tak dobře doleštit nejde.

Postup je naprosto běžný, boty nakrémujete. Pečlivě se opět věnujete spojům a po dostatečném zaschnutí vyleštíte jemným kartáčem.

Na závěr malým!!! množstvím Indulony naneseným na prsty ošetříte koženou výstelku bot.

Vrátíte šněrovadla na své místo a obuv je připravena k plnému nasazení.