Sada nádobí s lihovým vařičem od MIL-TECU

Vaření je mou oblíbenou činností, které se  nerad vzdávám třebas i na dovolené v lůně přírody.
Mým dvorním vařičem je dřívkáč od Condoru na kterém se dá úžasně vyvařovat, ale přeci jenom dost často je potřeba pouze uvést do varu vodu, či ohřát konzervu. Při brouzdání ve vlnách netu jsem narazil na sadu od Mil-tecu. Vzhledem k ceně celých 489,- Kč jsem příliš dlouho neodolával a sadu jsem si objednal. S dodávkou problém nebyl, český prodejce patří k mým oblíbeným a prověřeným.




První dojmy z nádobí byly velmi dobré, ovšem za závažný  nedostatek považuji absenci jakéhokoli návodu a ani na originální krabici se nenachází alespoň jedna fotografie sestavené sady. Prostě chybička se vloudila. Protože jsem ale kluk šikovná a byl jsem v pionýru, tak jsem si se stavebnicí rychle poradil a doma v klidu na nečisto vyzkoušel.
Ještě před prvním „ostrým nasazením“ jsem chtěl mít představu o funkčnosti vařiče, takže jsem ho naplnil technickým lihem a zapálil. Při pokojové teplotě kolem 20 stupňů Celsia trvá přivedení 1 litru vody přibližně 12 minut a spotřebujete k tomu asi 20 až 25 ml lihu. Při porovnání dostupných údajů o dalších vařičích podobného typu jsou to standardní výsledky.

Toto první jednoduché testování rozhodlo o způsobilosti vařiče k provozu a byl přibrán na naši letošní dovolenou v České Kanadě jako záložní vařič. Ovšem abnormálně horké počasí v druhé půlce července nakonec z náhradníka učinilo favorita, protože při teplotách blížících se čtyřicítce i mne přešly roupy rozvíjet své kulinářské umění.

Díky tomu se nyní s vámi mohu podělit o své zkušenosti s používáním vařiče a misek.



Sbalená sada je vcelku kompaktní, i když budete možná budete mít pocit, že velikost víčka (současně je to i pánvička či talíř) je poněkud nepatřičná k dalšímu nádobí. Vše je staženo dohromady páskem, na kterém tedy popravdě řečeno výrobce škudlil. Je vyroben z nějaké bídné koženky a moc dlouhou životnost mu nedávám, brzy jej nahradím řemínkem z „echt“ kůže, protože už teď se začíná třepit.
Neodpustím si malou poznámku – ještě donedávna jsem věřil, že vaření na tekutém lihu je zcela čistou záležitostí ale jak si můžete všimnou z barvy nádobí (ne to není elox), nebude to asi tak úplně pravdou. Proto je potřeba si k soupravě pořídit potah.




Vše je šikovně poskládané v sobě, včetně hliníkových kleští na horké nádoby, které na fotografii nejsou. Prostě jsem vám je tam zapomněl při focení vložit. Když vše vyložíte na stůl, budete chvíli bádat, jak že se to asi sestaví?



Do spodní části přijde vložit vařič s lihem a samozřejmě sejmutým víčkem. Podstavec natočíte otvory po větru, aby vám proud vzduchu nestrhával plamen. Následuje závětří a do závětří položíte jednu nebo druhou misku či postavíte pánvičku.





Dlužno podotknout, že ve vařiči nejlépe sedí největší miska, menší miska už tam tak perfektně nesedí a pávička má tendenci se trochu naklánět, ale ani v jednom případě to není na úkor bezpečnosti či funkce. Možná  to celé vypadá jako pyramida  postavená na špičku, ale stabilita je dobrá.

Hliníkové kleště jsou funkční a dobře se s nimi manipuluje, aretaci nemají, ale tuto vymoženost vyrábí jen velmi málokdo. Pokud budete chtít na pánvičce smažit, počítejte s tím, že se vám bude jídlo na ni chytat a raději se vůbec nepokoušejte na ní smažit něco obalovaného v těstíčku nebo strouhance. Ve výsledku bude strouhanka přilepená na víčku a maso holé, a jak by dopadl obalovaný sýr si ani nechci představovat. Na to upozorňuji vzhledem k dostupnosti velkého výběru obalovaných polotovarů. (Ani nějak totiž nepočítám s tím, že si budete na pařezu obalovat řízky.) Toto jsou ale slabiny všech hliníkových pánví bez teflonového či podobného potahu.









Problém může nastat, pokud chcete použít nádobí nepatřící do sady. Protože jsem se nechtěl vzdát své krásné konvičky na čaj, použil jsem jako pracovní rošt dvě náhradní duralové jehly od stanu a výsledek byl dokonalý. Konvička seděla jak …., no vždyť to přirovnání znáte.



Po opatrném zapálení lihu (pozor na prsty) se po chvilce vařič natlakuje horkými párami a krásně hoří z trysek po okraji. Nyní přiklopíte závětří a můžete vařit. Do velké misky se vám vejde tak akorát asi 1 litr vody, což perfektně dostačuje na pytlíkovou polévku. V menší misce se dá vařit najednou 0,9 litru vody, což kupodivu není o tolik méně, jak by se snad na první pohled zdálo.



K odměřování dávek lihu vám doporučuji si přibalit nějakou malou odměrku. Je jednodušší líh nechat dohořet než jej hasit a s politováním musím konstatovat, že při přepravě má líh tendenci z vařiče utíkat, přestože je ve víčku gumové těsnění. Díky těsnění vám ani nedoporučuji hasit vařič víčkem, protože se to gumě asi líbit nebude.

Závěr: Přes zmíněné drobné mouchy nelituji koupě této sady a již teď si vydobyla své právo na místo v mém batohu.